Vyhledávání:


Odpovědi na časté otázky

Pracovní migrace

Rady pro život v ČR

Další informace

Diskusní fóra

Doporučujeme

Mezinárodní organizace pro migraci je pouze správcem těchto stránek. Neprovádí kompletní poradenství spojené obsahem www.domavcr.cz.

Obraťte se prosím na IOM v otázkách poradenství ohledně pobytových otázek a návratů do země původu; a na partnery z neziskových organizací v dalších otázkách dle adresáře kontaktů.


Ikonka Mezinárodní organizace pro migraci

 


Rady pro život v ČR » Rodina » Rodinné poměry v době po rozvodu

Rodinné poměry v době po rozvodu

21. listopad 2003 | autor: Vojtěška Hervertová | počet zobrazení: 32766

Následující text obsahuje informace o tom, jak se změní rodinné poměry po rozvodu.

Obsah

Výživné pro děti po rozvodu
Styk s dítětem a výchova dítěte po rozvodu
Přijetí dřívějšího příjmení, popřípadě upuštění od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího po rozvodu manželství
Výživné pro rozvedeného manžela
Vypořádání společného jmění manželů

Celý text

Rodinné poměry v době po rozvodu

Výživné pro děti po rozvodu

Každému rodiči vzniká narozením dítěte vyživovací povinnost k němu, ta tvá do doby, než jsou děti samy se schopny živit. (tedy i po 18.roce života, pokud studují) (§85, odst.(1), zákona č. 94/1963 Sb., o rodině). Dítě tak má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (§85, odst.(2), zákona o rodině).Zákon také stanoví, že oba rodiče mají přispívat na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Přispívat na výživu dítěte lze i osobní péčí o dítě a starostí o domácnost (nejenom tedy faktickými finančními částkami).

Má-li jeden rodičů zato, že vyživovací povinnost není plněna dostatečně, může se obrátit na soud a zažádat o úpravu vyživovacích poměrů. Výživné na dítě lze upravit nejenom v případě rozvodu manželství, ale také pokud jeden z rodičů neplní vyživovací povinnosti dobrovolně a manželství trvá.

Výživné pro zletilého

Vyživovací povinnost rodičů k dítěti trvá do té doby, než je dítě schopno se samo živit (§85, odst.(1), zákona o rodině), tedy do doby, než je soustavného výdělku schopné.

Do dovršení zletilosti dítěte (do 18. let věku dítěte) může zahájit řízení o určení výživného soud i bez návrhu, zatímco po dosažení zletilosti je možné zahájit takové řízení jen na návrh (tzn. podáním žaloby) oprávněného. Pokud tedy dítě kupříkladu řádně studuje na vysoké škole (denní studium), trvá závazek k placení výživného po dobu studia (do jeho dokončení). Naproti tomu, když dítě vstoupí do zaměstnání nebo zahájí jinou výdělečnou činnost, jež mu umožňuje samostatnou obživu, ale kterou později přeruší za účelem studia, jímž chce nabýt kvalifikace pro jiné povolání, vyživovací povinnost se neobnovuje.

Výše výživného

Při určení výše výživného vychází soud na straně jedné z odůvodněných potřeb oprávněného (příjemce alimentů) a na straně druhé ze schopností, výdělkových možností a majetkových poměrů povinného (plátce alimentů). Každý případ se posuzuje individuálně, a nelze proto obecně stanovit minimální nebo maximální výživné.

Výši výživného lze v budoucnu změnit (zvýšit nebo snížit) v závislosti na rozšíření potřeb oprávněného dítěte (např. zdravotní problémy, studium) nebo zhoršení finanční a materiální situace povinného rodiče (z důvodu nemoci nebo narození dalších dětí ze svazku s novým partnerem).

Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika (§96, odst.(1), zákona o rodině).

Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání (§85a, odst.(2), zákona o rodině).

Upozornění pro rodiče - podnikatele!

Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů, je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů (poznámka: např. poskytnout soudu výpisy z bankovních účtů).

Nesplní-li rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu (§85a, odst.(1), zákona č. 94/1963 Sb., o rodině).

Jaký je rozsah vyživovací povinnosti?

Výživné pro dítě, obzvláště nezletilé, by mělo zajistit všechny životní potřeby nezbytné pro všestranný fyzický a psychický rozvoj.

Jak se platí výživné?

Výživné se platí v pravidelných opětujících se dávkách (měsíc dopředu) (§97, odst.(1), zákona o rodině) nebo v případech hodných zvláštního zřetele (např. rodič se zdržuje v zahraničí, nakládá neuváženě s majetkem apod.) rozhodne soud, aby rodič složil peněžní částku splatnou v budoucnosti (na určitou dobu dopředu), přičemž soud provede taková opatření, která zaručí pravidelnou výplatu měsíčních splátek (ze složené částky) odpovídajících stanovenému výživnému (§97, odst.(2), zákona o rodině).

Dá se výživné požadovat i zpětně?

Ano. Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat (u nezletilých dětí) za dobu nejdéle tří let ode dne zahájení soudního řízení (§98, odst.(1), zákona o rodině). Promlčuje se nárok na jednotlivé platby výživného.

Styk s dítětem a výchova dítěte po rozvodu

Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud. Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, a určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy, a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte, a budou-li zajištěny jeho potřeby.

Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti - styk rodiče s dítětem může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti nepotřebuje schválení soudu. Nejsou-li rodiče schopni se domluvit, a vyžaduje-li to výchova dítěte a poměry v rodině, upraví soud styk rodičů s dítětem (§26, odst.(1) až (3), zákona o rodině).

Soud může:

  • Nařídit změnu výchovného prostředí nezletilého dítěte v důsledku opakovaného bezdůvodného bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem

  • Omezit styk rodiče s dítětem

  • Zakázat styk rodiče s dítětem

  • Upravit styk prarodiče s nezletilým dítětem - vnukem

  • Upravit styk sourozence s nezletilým dítětem

  • Zakázat styk prarodiče (popř. sourozence) nezletilého dítěte s dítětem

  • Změnit úpravu výchovy nezletilého dítěte (změna výkonu rodičovských práv a povinností)

Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. V prvé řadě soud respektuje právo dítěte na péči obou rodičů, udržování pravidelného osobního styku s nimi, právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti.

Při rozhodování se soud řídí citovou orientací a zázemím dítěte, výchovnými schopnostmi a odpovědností rodiče, schopnosti dohodnout se na výchově s druhým rodičem, stabilitě výchovného prostředí, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné, k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů. Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní . (§26, odst.(4) a (5), zákona o rodině). V České republice soud nejčastěji přisoudí rodiče do péče matky. V poslední době nejsou vyjímkou otcové, kteří mají děti ve vlastní péči, případně střídavá péče rodičů.

Přijetí dřívějšího příjmení, popřípadě upuštění od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího po rozvodu manželství

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího (§29, zákona č.94/1963 Sb., o rodině, v platném znění).

Výživné pro rozvedeného manžela

Rozvedený manžel (žena i muž), který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich (§92, odst.(1), zákona č. 94/1963 Sb., o rodině).Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům (§92, odst.(2), zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, v platném znění).

Rozvedenému manželovi má být zajištěna přiměřená výživa. Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi nejdéle na dobu tří let od rozvodu výživné. Výživné v této výši lze přiznat nejdéle na dobu 3 let od rozvodu (§93, zákona č. 94/1963 Sb.).

Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře. Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy (§94, zákona č. 94/1963 Sb., o rodině). To znamená, že povinný manžel může oprávněného manžela vyplatit jednorázově, a tak se zbavit výživovací povinnosti.

Vypořádání společného jmění manželů

Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství, v důsledku rozvodu, úmrtí manžela nebo prohlášením manžela za mrtvého (§149, odst.(1), zákona č. 40/1964 Sb.).

Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. (Rovněž závazky obou manželů, vzniklé za trvání manželství, jsou povinni manželé splnit rovným dílem.) Při vypořádání společného jmění se ovšem přihlédne jednak k tomu, jak se kdo zasloužil o nabytí a udržení společného jmění (a proto v konkrétním případě nakonec nemusejí být podíly manželů na majetku náležejícím do zaniklého společného jmění stejné), ale také se přihlédne k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zvláště o nezletilé děti, a jak pečoval o domácnost. Péče o děti a starost o domácnost je postavena na roveň výdělečné činnosti druhého manžela. Každý z manželů je zároveň oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek (§149, odst.(2) a (3), zákona č. 40/1964 Sb.).

K vypořádání společného jmění manželů může dojít trojím způsobem:

  • dohodou,

  • rozhodnutím soudu,

  • uplynutím tříleté lhůty.

Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. (§149a, zákona č.40/1964 Sb.).

Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud (§150, odst.(3), zákona č. 40/1964 Sb.). Řízení o vypořádání společného jmění manželů se zahajuje podáním žaloby jednoho z manželů. Návrh na vypořádání je nutno podat nejpozději do 3 let po zániku společného jmění manželů.

Nedojde-li do 3 let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebude-li do 3 let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. Pro movité věci tedy platí, že jsou ve vlastnictví toho manžela, který je na konci tříletého období po zániku společného jmění užíval pro potřebu svou či své rodiny. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných (§150, odst.(4), zákona č. 40/1964 Sb.).

Poznámka: Vypořádání společného jmění manželů se provádí rovněž po smrti jednoho z manželů. Polovina společného jmění, resp. jeho část určená podle výše zmíněných zásad stanovených v občanském zákoníku pro vypořádání, připadá pozůstalému manželovi a druhá polovina, resp. část, se stává předmětem dědictví spolu s majetkem ve výlučném vlastnictví zesnulého.

Přílohy ke stažení


Nová témata k diskusi

Nejsou dostupné žádné diskuse.

Donoři

Evropská unie

Neziskové organizace

Centra na podporu integrace cizinců

Integrační centrum Praha

Sdružení pro integraci a migraci

Poradna pro integraci

Centrum pro integraci cizinců

Sdružení občanů zabývajících se emigranty

Organizace pro pomoc uprchlíkům

InBáze o.s.

Charita Česká Republika

META o. s. - Sdružení pro příležitosti mladých migrantů

migraceonline.cz

Cizinci v České republice - webová stránka státní správy

Ukrajinská iniciativa v České republice